Žena vs. karéra.
Jak být "in" po 40?

Pracovní život ženy v Číně ještě nedávno končil po dosažení padesátky. Kdysi na vysoké po mně pokukoval jeden čínský student. Pokaždé, když jsme se náhodou potkali na chodbách, snažil se na mne zapůsobit, něčím zaujmout. Byl tichý, milý, zdvořilý, ale při mé výšce 155 cm se mi zdál moc velký, tak jsem se ho raději stranila.

Je zajímavé si občas představit, jak by se býval vyvíjel můj život před 25 lety, kdybych tehdy byla vůči tomuto klukovi trochu vstřícnější. Pravděpodobná varianta jedné z milionů životních trajektorií, kterou jsem nakonec nezvolila. Jedno je téměř jisté, kdyby nedávno hranice odchodu do důchodu nebyla posunuta do 55 let, za 5 let bych se v Číně chystala "na zasloužený odpočinek":-). Čínským ženám, které se v průměru dožívají 80 let, tak zůstávají oči pro pláč, nebo dalších 30 let poklesu životní úrovně.

Ale vraťme se do Čech. Ve čtyřiceti si představovat život v důchodu je možná trošku předčasné, ale jak si naplánovat dalších 25 let pracovního života? Stojí za to na tom trochu zapracovat už dnes.

Mezi mými známými a klientkami jsou 3 skupiny žen:

• První požínají plody svého cílevědomého snažení, jsou plně spokojené se svoji prací, postavením ve firmě, cítí se naprosto realizované. Zdá se, že i doma mají vše v pořádku. Naprostá idylka. Občas jím to závidím. Moje cesta k „práci snů" totiž nebyla tak přímočará.
  
  
• Druhá skupina v práci spokojená není. Tyto ženy si uvědomují, že se jím nelíbí to, čím se zabývají dnes. Změna práce ovšem není tak jednoduchá. Každá se neodváží změnit zaběhnuté stereotypy nebo se vydat do neznáma, opustit jistoty a vystavit riziku vše, co dnes má. Tyto ženy jsou schopné, zodpovědné, pečivé, neusilují o vedoucí funkce, některé se těchto ambic vzdaly kdysi současně s narozením dětí. Pocit nevyužitých možností a spojená s tím frustrace je ještě neopouští. Ještě nedosáhly fáze, kdy se se vším smíří a přestanou i v myšlenkách uvažovat o tom, že mají navíc.
  
  
• Třetí skupinou jsou ženy, které se pro změnu rozhodnou. Aktualizují znalosti ve svém oboru, nebo osvojují nové povolání, některé se pouští do podnikání. Tento krok nepatří k jednoduchým, je psychicky náročný. Výsledky ale stojí za to. Ty, které změnu podniknou, zpětně svého rozhodnutí nelitují.

40 po pracovní stránce je věk opravdu unikátní. Pokud máte pubertální děti, hned pochopíte proč. Jste totiž přesně uprostřed mezi pubertou a důchodem. Na rozdíl od svých dospívajících dětí, už máte spoustu zkušeností a reálné představy o životě, o svém oboru, možná o několika oborech, máte jistý pracovní a životní kapitál - základy, z kterých se dá hodně vytěžit. Nemusíte jako ony tápat a vybírat si střední školu "naslepo", čistě teoreticky. Nemusíte se také s nikým porovnávat nebo se snažit někoho napodobovat.

Na rozdíl od důchodců, máte před sebou obrovský kus pracovního života, mnoho možností, i když je prozatím nevidíte. Nejste v pozici, kdy musíte něčeho litovat. Mluvím o "nevyužitých" příležitostech nebo "ztraceném" čase. Zajímavé také je, že nemusíte hned pálit mosty, podávat výpověď, žádat o rozvod nebo všechny úspory investovat do nového podnikání s nejistým výsledkem.

Co ovšem nesmíte ignorovat jsou různé signály. Únava, ztráta motivace, přetížení, opakující se záněty a nemoci, pokulhávající vztahy, mladá konkurence na pracovišti, pochybnosti o svých schopnostech, nechuť se pouštět do nových věcí, zhoršující se nálada a narůstající skepticismus anebo také to, že pracovní postupy a strategie (včetně strategie hledání práce), které vám fungovaly doposud, fungovat přestávají.

Vyplatilo se mi mnohokrát zapisovat odpovědi na podobné otázky. Obvykle zapisuji všechno, co přichází na mysl, bez cenzury. Papír snese všechno, do papíru se můžu vyplakat, vynadat nechápajícímu nadřízenému nebo si postesknout nad tím, že by mi rodiče v dětství mohli věnovat více času, anebo že jsem mohla zůstat déle na mateřské a nesnažit se hned po porodu pracovat po nocích, abych podpořila manžela, udržela firmu a zároveň zničila svoje zdraví. Mezi těmi řádky bude mnoho věcí, které ve skutečnosti už dávno nejsou překážkou, zároveň je to cesta, jak začít pozorovat svoje myšlenky, svoje úvahy o práci. Mezi nimi narazíte na popis skutečných bariér, které vás drží na místě a brání podnikat kroky, které vám budou dávat smysl a v kterých se vám nakonec bude dařit. To je dobrý začátek k utvoření si představ o své pracovní budoucnosti a první malý krok ke kariérnímu plánování.