Nabídku mých služeb v oblasti kariérového poradenství a vzdělávání nově najdete na webu
Kateřina Málková
Jak vzniká vyhoření?
5 etap podle Jerrolda Greenberga
30. srpna 2024
Přečtete za 4 min.
Přečtete za 4 min.
*
Tento článek je chráněn autorským právem. Pokud z něj chcete citovat nebo jej sdílet, uveďte prosím zdroj. Děkuji za respektování mé práce.
Představte si ženu, která má dobrou práci a ke čtyřicítce vlastně má všechno, co chtěla: prestižní postavení, vysoký plat, respekt kolegů. Přesto však sedí s prázdným pohledem a hořkým výrazem ve tváři.
"Každé ráno se přemlouvám, abych vstala z postele. Na práci se dívám jako robot, plním jen povinnosti. A doma padám na gauč a koukám do prázdna," přiznává tiše.
"Každé ráno se přemlouvám, abych vstala z postele. Na práci se dívám jako robot, plním jen povinnosti. A doma padám na gauč a koukám do prázdna," přiznává tiše.
Tento příběh jsem slyšela nesčetněkrát. Profesně úspěšní lidé – manažeři, podnikatelé, experti– ke mně přicházejí s podobným problémem profesního vyhoření a ztráty smyslu.
Vyhoření nepřichází náhle. Plíží se jako zloděj v noci. Nejdříve nás nadšení pohltí, pracujeme od rána do večera. Pak ale zjišťujeme, že energie ubývá, až jednou narazíme na zeď. Psycholog Jerrold Greenberg popsal pět fází tohoto procesu.
V každé z nich najdete nejen varovný signál, ale také příležitost zastavit se a zabránit dalšímu propadu.
1. Líbánky
Na začátku to vypadá jako práce snů. Máte vše, co jste chtěli, dáváte do práce maximum. Cítíte nadšení, elán a chuť překonávat výzvy.
Co si v této fázi uvědomit?
Nezapomínejte na rovnováhu. Nadšení je skvělé, ale přetížení může přinést první praskliny. Stanovte si jasné hranice a vědomě si plánujte čas na odpočinek.
2. Nedostatek paliva
Pokud neudržíte rovnováhu mezi prací a regenerací, energie začíná docházet. Práce už nepřináší tolik radosti, úkoly se hromadí a vy si všímáte, že ztrácíte produktivitu. Začíná se objevovat frustrace.
Co dělat?
Zkuste si pravidelně klást otázku: „Co mi v této práci dává energii?“ a „Co mi ji bere?“ Pokud je seznam vyčerpávajících úkolů příliš dlouhý, naučte se říkat „ne“ nebo delegovat.
3. Chronické symptomy
K vyčerpání se přidávají fyzické obtíže: neustálá únava, časté nemoci, bolesti hlavy. Začínáte být podráždění, cyničtí a ztrácíte motivaci.
Jak reagovat?
Poslouchejte své tělo. Pokud vás únava a nemoci neustále provázejí, je to jasný signál ke zpomalení. Domluvte si dovolenou nebo kratší pracovní dobu. Péče o tělo je v této fázi klíčová.
4. Krize
Emoční vyčerpání dosahuje vrcholu. Cítíte apatii, lhostejnost a máte pocit, že vaše práce postrádá smysl. Konflikty s okolím jsou častější, vztahy trpí.
Co pomůže?
Vyhledejte odbornou pomoc. Kouč, terapeut nebo jiný odborník vám může pomoci vidět situaci z jiného úhlu a najít cestu ven. Sdílení problémů s blízkými je také důležité – nechte je vědět, co prožíváte.
Vyhoření nepřichází náhle. Plíží se jako zloděj v noci. Nejdříve nás nadšení pohltí, pracujeme od rána do večera. Pak ale zjišťujeme, že energie ubývá, až jednou narazíme na zeď. Psycholog Jerrold Greenberg popsal pět fází tohoto procesu.
V každé z nich najdete nejen varovný signál, ale také příležitost zastavit se a zabránit dalšímu propadu.
1. Líbánky
Na začátku to vypadá jako práce snů. Máte vše, co jste chtěli, dáváte do práce maximum. Cítíte nadšení, elán a chuť překonávat výzvy.
Co si v této fázi uvědomit?
Nezapomínejte na rovnováhu. Nadšení je skvělé, ale přetížení může přinést první praskliny. Stanovte si jasné hranice a vědomě si plánujte čas na odpočinek.
2. Nedostatek paliva
Pokud neudržíte rovnováhu mezi prací a regenerací, energie začíná docházet. Práce už nepřináší tolik radosti, úkoly se hromadí a vy si všímáte, že ztrácíte produktivitu. Začíná se objevovat frustrace.
Co dělat?
Zkuste si pravidelně klást otázku: „Co mi v této práci dává energii?“ a „Co mi ji bere?“ Pokud je seznam vyčerpávajících úkolů příliš dlouhý, naučte se říkat „ne“ nebo delegovat.
3. Chronické symptomy
K vyčerpání se přidávají fyzické obtíže: neustálá únava, časté nemoci, bolesti hlavy. Začínáte být podráždění, cyničtí a ztrácíte motivaci.
Jak reagovat?
Poslouchejte své tělo. Pokud vás únava a nemoci neustále provázejí, je to jasný signál ke zpomalení. Domluvte si dovolenou nebo kratší pracovní dobu. Péče o tělo je v této fázi klíčová.
4. Krize
Emoční vyčerpání dosahuje vrcholu. Cítíte apatii, lhostejnost a máte pocit, že vaše práce postrádá smysl. Konflikty s okolím jsou častější, vztahy trpí.
Co pomůže?
Vyhledejte odbornou pomoc. Kouč, terapeut nebo jiný odborník vám může pomoci vidět situaci z jiného úhlu a najít cestu ven. Sdílení problémů s blízkými je také důležité – nechte je vědět, co prožíváte.
5. Náraz do zdi
Toto je nejhlubší bod vyhoření. Tělo i mysl jsou na dně. Cítíte se paralyzovaní, neschopní cokoli řešit.
Jak se dostat zpět?
V této fázi už není prostor na váhání – potřebujete zásadní změnu. Možná to znamená restart kariéry, dlouhodobou terapii nebo přehodnocení priorit. Důležité je přestat bojovat o samotě a přijmout pomoc.
Vyhoření není konec cesty
Zpočátku jsem si myslela, že k vyhoření dochází v práci, která se k vám nehodí, nedává smysl, kde není respekt a máte špatné finanční ohodnocení, nebo když nevěříte tomu, co děláte. Ale realita je složitější. Vyhořet se dá i v práci, která vypadá jako sen, která dává dokonalý smysl, když pracujete pro sebe, bydlíte v domě u moře, máte dobrý plat a objednávky na půl roku dopředu.
Vyhoření má mnohem hlubší příčiny, které je dobré pochopit. Jednou z nich je tzv. režim klesajícího výkonu, který popisuje model Jerrolda Greenberga. Dále to může být snaha pomáhat všem a mít pod kontrolou vše, co se děje, jenže svět nereaguje na vaše rady, a lidé se i přesto ženou do „propasti“, od které je chcete zachránit. A tak prožíváte pocit frustrace a marnosti.
Vyhoření může přijít také tehdy, když se neustále snažíte najít své poslání a nedokážete rozpoznat, která práce je ta vysněná. Vnitřní nestabilita a zacyklené vzorce myšlení, jako je přesvědčení, že až dosáhnete ambiciózního cíle, budete šťastní a odpočinete si, mohou být také příčinou. Když cíle totiž dosahujete, neprožíváte radost, ale začínáte pochybovat o sobě, vybíráte si další cíl a své úspěchy ignorujete nebo znehodnocujete.
Klíčem je včas rozpoznat tyto signály a nevnímat je jako porážku nebo konec kariéry. Vyhoření není konec cesty, ale příležitost posunout se na kvalitativně novou úroveň a začít žít svůj život v souladu se sebou samým.
Toto je nejhlubší bod vyhoření. Tělo i mysl jsou na dně. Cítíte se paralyzovaní, neschopní cokoli řešit.
Jak se dostat zpět?
V této fázi už není prostor na váhání – potřebujete zásadní změnu. Možná to znamená restart kariéry, dlouhodobou terapii nebo přehodnocení priorit. Důležité je přestat bojovat o samotě a přijmout pomoc.
Vyhoření není konec cesty
Zpočátku jsem si myslela, že k vyhoření dochází v práci, která se k vám nehodí, nedává smysl, kde není respekt a máte špatné finanční ohodnocení, nebo když nevěříte tomu, co děláte. Ale realita je složitější. Vyhořet se dá i v práci, která vypadá jako sen, která dává dokonalý smysl, když pracujete pro sebe, bydlíte v domě u moře, máte dobrý plat a objednávky na půl roku dopředu.
Vyhoření má mnohem hlubší příčiny, které je dobré pochopit. Jednou z nich je tzv. režim klesajícího výkonu, který popisuje model Jerrolda Greenberga. Dále to může být snaha pomáhat všem a mít pod kontrolou vše, co se děje, jenže svět nereaguje na vaše rady, a lidé se i přesto ženou do „propasti“, od které je chcete zachránit. A tak prožíváte pocit frustrace a marnosti.
Vyhoření může přijít také tehdy, když se neustále snažíte najít své poslání a nedokážete rozpoznat, která práce je ta vysněná. Vnitřní nestabilita a zacyklené vzorce myšlení, jako je přesvědčení, že až dosáhnete ambiciózního cíle, budete šťastní a odpočinete si, mohou být také příčinou. Když cíle totiž dosahujete, neprožíváte radost, ale začínáte pochybovat o sobě, vybíráte si další cíl a své úspěchy ignorujete nebo znehodnocujete.
Klíčem je včas rozpoznat tyto signály a nevnímat je jako porážku nebo konec kariéry. Vyhoření není konec cesty, ale příležitost posunout se na kvalitativně novou úroveň a začít žít svůj život v souladu se sebou samým.