Kouzlo skrytých talentů. Jak jsem se naučila kreslit až po čtyřicítce

Začátkem září jsem stála v papírnictví, vybírala školní potřeby pro syna a uvědomila si, že ve mně stále žije starý blok z dětství. Jako holka jsem snila o velké sadě fixů, kterou mi rodiče tehdy nemohli pořídit, protože neměli peníze. A také „na co by mi byly?“ Jiné to bylo pro babičku, která byla ředitelkou vesnické školy, ta by fixy užila a také je od našich dostala.

„Na co by mi byly?“ ptala jsem se sama sebe už jako dospělá před regálem nabízejícím sady fixů různých velikostí a tvarů. Ale něco uvnitř mi našeptávalo, abych porušila toto tabu. Nakonec jsem si koupila sadu třiceti barev, i když jsem si říkala, že stejně zůstane ležet ladem na poličce. A přesně to se také stalo... na nějaký čas.

Malý krok k velké změně

O pár měsíců později, když jsem pracovala na technice zvyšování příjmu, kterou nabízím také svým klientům, v plánu akčních kroků a nesplněných snů se znovu objevilo malování. Bylo to zvláštní, protože jsem byla přesvědčená, že na to nemám talent. Ale místo toho, abych ten nápad ignorovala, řekla jsem si, že to zkusím, ale kde?

A najednou, jako by se stalo kouzlo, jsem narazila na reklamu na bezplatnou lekci jedné online školy. Nic za to nedám, nikam jet nemusím, řekla jsem si, a zapsala jsem se na workshop. Moje kresba byla daleko od dokonalosti, ale měla jsem z ní dobrý pocit, anebo možná učitel dokázal do toho vtáhnout a dodat sebedůvěry, že jsem se rozhodla jít dál. To byl začátek mé nové cesty.

Neurografika: můstek mezi malováním a povoláním

Kreslení mne pohltilo natolik, že jsem začala malovat skoro každý den a začalo se mi dařit. Přesto se nestalo mým hlavním povoláním, jak byste v podobných příbězích očekávali, ale otevřelo mi dveře k něčemu důležitému. Díky tomu, že jsem změnila obvykle prostředí a rozšířila ho o tvůrčí komunitu, dozvěděla jsem se o metodě, o jejíž existencí jsem netušila.

Tato metoda, neurografika, rozšířila mé portfolio nástrojů kariérové poradkyně, dovolila se mi osobně posunout ve svém životě a zároveň získat jedinečný nástroj, který pomáhá mým klientům dosahovat výsledků mnohem snáz a mnohem rychleji. Takže vlastně od té doby skutečně kreslím skoro každý den.

Tento můj objev mi připomněl, že v životě nic není lineární a všechno je propojené. Když vykročíte směrem ke svým dávno zapomenutým snům, nedokážete předem říci kam vás to povede. Ale i to, co začíná jako hobby nebo nějaký pokus, může být klíčem k nalezení svého skutečného profesního já.

Nikdy není pozdě začít

Vzpomínám si na knihu Bena Furmana Nikdy není pozdě mít šťastné dětství. Autor v ní píše: „Šťastné dětství není něco, co buď máme, nebo nemáme. Je to příběh, který si vyprávíme o svém životě. A ten příběh můžeme kdykoliv přepsat.“ Tato myšlenka mě provázela během mých pokusů znovu objevit zapomenuté sny a překonat příběh, který jsem si vyprávěla o tom, že nemám výtvarný talent a nikdy se nenaučím kreslit, protože se tím nedá uživit (to jsem přidávala jako pádný argument).

Pokud prožíváte krizi středního věku a snažíte se znovu objevit ve svém životě smysl a směr, určitě si ji přečtěte.

Blížím se k padesátce a dnes jako nikdy dříve cítím, že mě čeká spousta dalších způsobů, jak se ve svém životě realizovat. Mám mnoho plánů a snů. A právě kvůli tomu stojí za to žít, pracovat a starat se o sebe.

Je důležité si uvědomit, že při rozhodování o profesní změně nemusíte udělat radikální krok, který ohrozí vaše současné postavení nebo životní jistoty. Někdy i takový malý nečekaný krok vám může pomoci překonat zaběhlé myšlení a objevit nový smysl v tom, co doposud děláte.

Klíč ke změnám můžete najít v těchto krocích

1. Naslouchejte svým touhám, i když se zdají být směšné nebo neuskutečnitelné.
2. Nebojte se zkoušet nové věci, i když vám kdysi někdo řekl, že na to nemáte talent.
3. Dělejte malé kroky. Mohou vést k velkým změnám.
4. Buďte otevření nečekaným spojením. Nové hobby může proměnit nejen vaši kariéru, ale i jiné oblasti vašeho života.
5. Pamatujte, že věk je jen číslo. Nikdy není pozdě začít něco nového.

Nezáleží na tom, jestli je vám 30, 40 nebo 50. Důležité je, že jste připraveni otevřít své srdce novým možnostem. Život není sprint, ale dlouhá, fascinující cesta plná nečekaných zatáček a objevů.

Nebojte se snít a zkoušet nové věci. Kdo ví, možná právě váš první krok – ať už je to sada fixů nebo něco úplně jiného – se stane začátkem velké profesní transformace.