Mozek a zvyky: proč je tak těžké se změnit?Náš mozek není evolučně nastavený na dosahování vrcholů, ale na přežití a úsporu energie. Miluje osvědčené postupy, protože šetří zdroje. S přibývajícím věkem se tato tendence jen posiluje.
Jednou jsem pracovala s klientem, úspěšným právníkem, který dvacet let nosil pouze modré obleky. Podobnou strategii používali i Steve Jobs nebo Mark Zuckerberg, aby ušetřili čas na důležitější rozhodnutí. Když jsem mu navrhla, aby zkusil šedý oblek, díval se na mě, jako bych zešílela.
„To nemůžete myslet vážně!“ vyhrkl. „Nikdo mě nebude brát vážně!“
O měsíc později se přiznal, že dostal více komplimentů než za celou svou kariéru. Lidé si ho najednou začali více všímat.
Proč se bojíme profesních změn po čtyřicítce?S věkem více oceňujeme stabilitu, ale často ji zaměňujeme za stagnaci. Navíc naše zkušenosti nám často ukazují především rizika a upozorňují na možná nebezpečí, která přináší vybočení ze zaběhnutých kolejí. Potenciální ztráta nám připadá rozhodně větší než potenciální zisk, který si často ani neumíme představit. V této situaci přirozeně chybí motivace a energie na jakékoli kroky mimo obvyklý režim.
„V tvém věku se učit něco nového? To už je pozdě!“ Četli jste někdy články o tom, jak těžké je najít po padesátce novou a dobrou práci? Pravděpodobně mnohem častěji než příběhy o úspěšných kariérních změnách. Pravdou je, že čerství absolventi škol se potýkají s podobnými problémy neméně, než zkušení odborníci. Lidé, kteří vědí co hledají, nachází vhodné příležitosti bez ohledu na svůj věk.
Navíc většina lidí je příliš zaměstnaná vlastním životem, než aby soudila vaše rozhodnutí. Strach z názoru ostatních je často jen iluze. Vaše odvaha naopak může inspirovat jiné lidi více, než si myslíte.
„Jsem na to příliš starý. Mladí mě převálcují.“ Zdá se, že už je příliš pozdě na nový začátek, a jakákoli změna znamená, že zahodíme vše, co jsme dlouhé roky budovali.
Jeden můj známý velmi rád opakoval větu: „Kdybych tenkrát měl ty znalosti a možnosti, které mají dnešní mladí…“ Mimochodem tuto větu opakuje už 15 let, celou dobu, co se známe. Kolik možností a zkušeností již mohl získat, kdyby před lety udělal alespoň jeden malý krok směrem k tomu snu, který navždy pohřbil?
Místo toho, abyste si říkali: „Je příliš pozdě,“ zeptejte se sami sebe: „Co mohu začít právě teď?“ Čas je zdroj, který máme k dispozici vždy, dokud jsme naživu.
Když začínáme v pokročilejším věku v nové oblasti, může nám chybět jistota. Cítíme se jako čerství absolventi, kteří mají teoretické znalosti, ale žádné zkušenosti z praxe. Tento rozpor mezi věkem a pocity „začátečníka“ může být nepříjemný. Ale pravdou je, že nezačínáte od nuly. Vaše předchozí zkušenosti a dovednosti jsou cenným přínosem, který vás odlišuje od ostatních a naopak zvyšuje vaši hodnotu. Důležité je naučit se to správně používat.
Také svět se mění tak rychle, že to, co fungovalo před pěti nebo deseti lety, už dnes nemusí být relevantní. Držet se minulých úspěchů a ignorovat nové možnosti znamená riskovat stagnaci. Zkušenosti jsou nejcennější tehdy, když je dokážeme adaptovat na současnou realitu.
Často nás ovládají právě podobné myšlenky, které nás nevědomě brzdí.
Tyto mentální pasti vypadají jako rozumné argumenty, ale ve skutečnosti nás drží zpátky a brání nám dělat to, co chceme doopravdy.