Restart kariéry po 40.
Jak překonat mrtvý bod

Proč se to děje?

Jako by někdo naprogramoval notifikaci, která má v hlavě vyskočit přesně kolem čtyřicítky.
Stojíte před zrcadlem. Nová vráska, pigmentová skvrnka. A najednou ta facka: „To už je konec? Takhle jsem si to nepředstavoval(a). A na změnu už není čas ani síly.“

Navíc priority jsou jinde. Děti končí základku nebo jsou na střední – hlavně ať neopakují naše chyby! Já a znovu do školy? Děkuji, mám toho plné zuby jen z jejich přijímaček. Nechci začínat od nuly. Ne teď.

A tak raději zůstáváte v té své „jistotě“. I když se vaše pozice za ta léta několikrát změnila, i když se firma přejmenovala a technologie posunuly jinam, spíše jste se tomu přizpůsobovali bez ohledu na vnitřní motivaci. Přizpůsobili jste se i věcem, které vám vlastně nedávají smysl. Vidíte, jak se svět mění, jak rostou děti a s nimi jejich potřeby. Ale ty svoje vlastní změny jste se naučili přehlížet.

Jenže ty „notifikace“ – myšlenky na stárnutí, na to, že některé představy se nenaplnily a už je vám čtyřicet – nejsou náhodné. Jsou signálem, že potřeba smysluplnosti v práci nikam nezmizela. Zvykli jste si, že „práce je práce“, ale ve skutečnosti má spokojenost a pocit smyslu v tom, co děláte, zásadní vliv na vaše zdraví, sebedůvěru i v konečném důsledku na délku života.

Kdo vlastně vymyslel, že si musíme najít svoje "poslání"?

Vážně, kde se vzala představa, že když jsme se patnáct nebo dvacet let věnovali jednomu oboru, musíme v něm zůstat až do důchodu?

Většina z nás vyrostla v přesvědčení, že někde tam venku existuje jedno jediné „poslání". Práce nebo obor, na který se dokonale hodíme a který nám – pokud ho najdeme – zajistí celoživotní naplnění. Když jsme dnes nespokojení, často to vidíme jako chybu toho patnáctiletého kluka nebo holky, co si kdysi vybírali školu. Máme pocit, že tehdy padlo osudové rozhodnutí, kvůli kterému teď nejsme na svém místě.

Jenže profesní cesta není dálnice z bodu A do bodu B, kterou buď trefíte, nebo ne. Je to spíš horská stezka. Někdy musíte zahnout, někdy vystoupat výš, a někdy prostě uznat, že cesta před vámi končí srázem a potřebujete jiný směr.

Největší pastí je pocit, že ve čtyřiceti už je pozdě cokoli měnit, protože by to znamenalo „začínat od nuly". Jenže vy nezačínáte od nuly. Začínáte s dvaceti lety zkušeností, dovedností a nadhledem, který jste v osmnácti neměli.

Jak se pohnout z místa?

První a nejdůležitější věcí je přestat nespokojenost ignorovat. Není to nepřítel ani rozmar, ale kompas. Signalizuje, že je čas věnovat pozornost sobě, ne jen okolí. Jak ale začít, když máte pocit, že v sázce je ta "jistota"?

1. Kariérní změna neznamená okamžitou výpověď
Většina lidí se změny bojí, protože si představují radikální řez. Ve skutečnosti je to proces – vnímejte změnu jako projekt. U hlubších změn může trvat rok i dva. Nejde o to zahodit všechny zkušenosti, ale začít zkoumat, co přesně vás vyčerpává a co vám naopak dodává energii. V dnešní době to také znamená podívat se na nové technologie a dovednosti, které vám zajistí, že budete mít na trhu práce co nabídnout dalších dvacet nebo třicet let.

2. Nehledejte „název“ té pravé profese
Nečekejte, až vás osvítí název nové profese. Hledání naplňující práce je proces, kterému se říká job-crafting. Vycházejte ze svých dosavadních zkušeností – nejen těch pracovních, ale i životních. Zvědomte si své kompetence a dovednosti. Často tak zjistíte, že můžete dělat něco úplně jiného a smysluplnějšího, aniž byste museli zahodit své dosavadní zkušenosti a začínat od nuly.

3. Ujasněte si, co je pro vás důležité teď
To, co pro vás bylo prioritou ve dvaceti, už dnes pravděpodobně neplatí. Vaše potřeby i některé hodnoty se s věkem mění. Zkuste si upřímně říct, co v práci potřebujete dnes. Je to větší svoboda a flexibilita? Neřešte, co od vás čeká okolí nebo co si myslí blízcí. Vaše aktuální potřeby jsou to jediné, od čeho se můžete odrazit.

4. Podívejte se na sebe novýma očima
Většina z nás žije ve své profesní bublině. Víte přesně, co děláte vy, ale často ani netušíte, čím se zabývá kolega v jiné sekci. Natož jaká povolání a pracovní příležitosti vůbec existují mimo váš obor. Zkuste se na svět práce podívat znovu – se zvědavostí teenagera, jako byste ho viděli poprvé. Co dělají lidé v jiných firmách, odvětvích, rolích? Možná zjistíte, že existují možnosti, které vás nikdy nenapadly, protože jste je prostě neznali.

5. Dělejte bezpečné malé kroky
Nečekejte na dokonalý plán, v hlavě ho nevymyslíte. Nejlepší způsob, jak zjistit kudy dál, je začít věci zkoušet v praxi. Jde o bezpečné kroky, které startují drobné změny a podporují vaši motivaci:

• Mluvte s lidmi, kteří už dělají to, co vás zajímá.
• Přihlaste se na kurz nebo workshop, který vůbec nemusí souviset s vašim oborem, ani s případnou pracovní změnou, ale může přinést zajímaví kontakty.
• Pokud máte nějaké představy, zkuste malý projekt bokem. Ověříte si, jestli vám ten nový směr dává smysl a jestli v něm chcete skutečně pokračovat.