Vyhoření v práci jako bod zlomu.
Skryté příležitosti profesní krize

Světová zdravotnická organizace definuje syndrom vyhoření jako „syndrom vyplývající z chronického stresu na pracovišti, který se nepodařilo úspěšně zvládnout“.

Na rozdíl od běžného profesního stresu nebo únavy je vyhoření dlouhodobým stavem, který zásadně ovlivňuje vaši pracovní schopnost, vztah k profesi a celkovou kvalitu života. V populárních zdrojích se často vyhoření v práci a emoční vyhoření zmiňují jako dvě odlišné kategorie. Podle odborníků, včetně Světové zdravotnické organizace, je syndrom vyhoření úzce spojen právě s pracovní činností. To znamená, že jeho řešení vyžaduje primárně zaměření na profesní oblast a faktory, které v ní působí.

Pokud směřujete k profesnímu vyhoření, můžete si toho všimnout podle následujících příznaků:

• Emoční vyčerpání. Cítíte se chronicky unavení a bez energie, přičemž obvyklý odpočinek nebo dovolená vám nepomáhají k obnovení síly. Můžete pociťovat otupění, ztrátu schopnosti prožívat radost nebo jiné pozitivní emoce.
• Ztráta smyslu a negativismus. Vaše práce vám přestává dávat smysl, nebo se na ni díváte s cynismem či skepsí. Místo dřívější motivace převládají pocity marnosti a odcizení.
• Pokles výkonu. Vaše produktivita a efektivita klesají. Máte potíže zvládat úkoly, které dříve nebyly obtížné. Často se cítíte přetížení i drobnými povinnostmi.

Mýty o vyhoření a skryté příčiny

Častým omylem je, že vyhoření způsobuje příliš mnoho práce. Ve skutečnosti problém často leží mnohem hlouběji – v nesouladu mezi našimi vnitřními hodnotami a tím, co děláme, nebo v neschopnosti stanovit si zdravé hranice. Důležitou roli hraje i to, jak sami sebe hodnotíme a jaké příběhy si o své práci a výkonu v duchu vyprávíme.

Vyhoření není jen otázkou rovnováhy mezi prací a odpočinkem nebo souladu hodnot. Klíčovým faktorem je to, jak sami hodnotíme svou situaci a jaké myšlenkové vzorce si vytváříme. Často si na sebe klademe přehnané požadavky, které vycházejí z představy, že musíme být neustále dokonalí, efektivní a úspěšní. Když se nám to nedaří, máme pocit, že selháváme, že nejsme dost dobří nebo že jsme zklamali vlastní očekávání.

Právě tyto příběhy, které si dennodenně opakujeme, nás postupně ženou do stavu emočního vyhoření. Pocit vlastního selhání se stává dominantní emocí, která ovlivňuje nejen naši schopnost pracovat, ale i náš celkový pohled na život. Tento vnitřní dialog – často založený na sebekritice a nerealistických očekáváních – má destruktivní vliv na naši energii, motivaci i psychickou pohodu.

Další chybou je si myslet, že vyhoření v práci postihuje lidi, kteří mají práci, na kterou se nehodí nebo kterou nesnáší. A logickým "lékem" na vyhoření a východiskem z krize tudíž je změnit práci na tu, "kterou budete milovat".

Mnoho mých klientů, kteří se s tímto stavem setkali, ve své kariéře dosáhli významných úspěchů a svoji práci kdysi měli doopravdy rádi. Přesto dospěli k bodu, kdy začali cítit prázdnotu a ztratili zájem o práci, kterou dříve tak milovali. Změna profesního zaměření nakonec může být jedním z kroků, který pomůže tento stav vyřešit, ale není to ani podmínkou, ani všelékem.

V mé praxi jsem byla svědkem případů, kdy vyhoření vedlo k naprosto nečekaným obratům v kariéře. Úspěšný finanční manažer objevil svět sociálního podnikání. Vrcholový manažer našel naplnění v mentorství a vzdělávání dospívajících. Bývalý obchodní ředitel opustil strojírenství a ponořil se do rozvoje ekofarmy. Zároveň znám i spoustu příkladů, kdy klienti zůstávali ve stávající práci a díky přehodnocení priorit a svých možností objevili v ní nové smysly a cíle.

Čím začít, pokud máte pocit, že jste na pokraji vyhoření?

Klíčem je uvědomit si, že cestou ven nejsou jen vnější změny – nová práce, jiné prostředí, lepší časová organizace – ale i ty vnitřní. Sebepoznání a schopnost uvědomit si vlastní vzorce myšlení a jednání je naprosto nezbytným krokem.

Nabídnu vám i první praktické kroky, jak se s vyhořením vypořádat:

1. Zastavte se a začněte naslouchat sobě. Vyhraďte si čas na sebereflexi. Jaké situace ve vaší práci vás nejvíce vyčerpávají? Jaké myšlenky si neustále opakujete a co je jejich spouštěčem?
2. Redefinujte svůj pohled na úspěch. Co pro vás znamená úspěch? Jsou vaše představy reálné, nebo odráží spíše očekávání okolí a společenské stereotypy?
3. Vyhledejte podporu. Vyhoření je stav, s kterým si můžete poradit samostatně, problém je ale v tom, že proces může být zdlouhavý a méně efektivní. Odborník, jako je kouč, terapeut nebo psycholog, vám pomůže rychleji odhalit mentální vzorce, které vyhoření často způsobují, a nabídne strategie, jak je změnit. Právě tato vnější perspektiva může být klíčem k účinnému řešení.
4. Zapracujte na svých osobních hranicích. Především pomůže naučit se v určitých situacích a určitým lidem říkat "ne" a vypořádat se s pocity viny a dalšími emocemi, které nutí neustále brát zodpovědnost jiných lidí na sebe. Vědomě si rozdělte čas na práci, odpočinek a volnočasové aktivity.
5. Pečujte o své tělo i mysl. Pravidelný pohyb, zdravá strava a dostatek spánku jsou základními kameny regenerace. Tyto aktivity vám pomáhají dokončit cyklus stresové reakce, který vzniká jako přirozená odpověď těla na zátěž. Pokud cyklus zůstane neuzavřený, stres se hromadí a vede k dlouhodobému vyčerpání.

Příležitost k osobnímu restartu

Vyhoření je těžká zkušenost, ale může být také bodem zlomu. Často nám dává šanci zastavit se a podívat se na svůj život novýma očima. Co nás v práci opravdu naplňuje? Co naopak ubírá energii? Jak moc naše představy o úspěšnosti odpovídají tomu, kým jsme dnes?

Možná zjistíte, že to, co pro vás dříve bylo důležité, už neplatí, nebo že jste se postupem času posunuli jinam, aniž byste si to plně uvědomili. Vyhoření není jen o konci starých způsobů profesní seberealizace – je to příležitost vytvořit nové.

Nemusíte se vrhnout do radikálních změn. Někdy stačí začít s drobnými kroky: upravit svůj pracovní den, více dbát na svůj odpočinek, nebo se jen zamyslet nad tím, co vás poslední dobou opravdu naplňovalo. Možná zjistíte, že nepotřebujete zcela měnit svou kariéru, ale že je čas upravit směr tak, aby lépe odpovídal tomu, co doopravdy chcete.