Vyhoření z práce. Jak znovu objevit chuť do života

Jak rozpoznat vyhoření?

Vyhoření není jen obyčejná únava nebo špatná nálada. Je to komplexní stav, který se projevuje na fyzické, psychické i emocionální úrovni. Mezi nejčastější symptomy patří:

1. Neustálá únava, která neodezní ani po dovolené. Cítíte se vyčerpaní, i když jste si právě vzali dovolenou. Pondělí je utrpením a myšlenky na pátek vás provázejí celý týden. Ráno se budíte unavení, imunita kolabuje a tělo odpovídá nekonečnou řadou nemocí. Pamatuji si období, kdy jsem brala antibiotika téměř každý druhý měsíc. Vyhoření je jako pomalé vypínání energie – ani spánek, ani odpočinek nezabírají.
2. Podrážděnost a cynismus vůči práci. Co vás dříve bavilo, teď spíše rozčiluje. Cítíte se lhostejní k výsledkům své práce, ale zároveň podráždění kvůli každému detailu. Občas může dojít až k agresi, kterou si často vybíjíte na blízkých nebo kolezích. Práce, která vám kdysi dávala smysl, teď připomíná nekonečnou sérii nesmyslných úkolů. Příkladem takového cynismu je postava Karla ve filmu Prvok, Šampon, Tečka a Karel. Jeho chování vůči obchodním partnerům ukazuje, jak může člověk ztratit zábrany, když už psychika nezvládá další nátlak.
3. Pokles produktivity a motivace. Dříve jste byli schopní zvládat více věcí najednou, teď vám vše připadá jako nezdolatelná hora. Sníte o tom, že s prací skončíte, ale chybí vám síla cokoliv změnit. Prokrastinace se stává vaším společníkem, úspěchy netěší a ani finanční odměny vás nemotivují. Kariérní příležitosti přehlížíte – buď vás nezajímají, nebo vás představa dalšího úsilí doslova děsí.
4. Zhoršená soustředěnost. Začínáte vnímat, že je těžké se na cokoliv soustředit delší dobu. Myšlenky vám přeskakují, paměť slábne a výsledky práce jsou mizivé. Ztrácíte pocit uspokojení z dokončených úkolů a objevuje se neodbytný pocit selhání. Přestože zvažujete změnu práce, představa pohovoru nebo nového začátku vás paralyzuje.

Vyhoření není stav, který zmizí přes noc. Je to signál, že vaše tělo i mysl volají po změně. Může se stát každému – i těm nejúspěšnějším. Prvním krokem k uzdravení je pochopení toho, co se s vámi děje, a přijetí faktu, že je třeba něco změnit.

Co způsobuje vyhoření?

Zajímavé je, že vyhoření často začíná tam, kde by to nikdo nečekal – u nadšení a elánu. Na začátku je energie, chuť ukázat, co dokážete, a odhodlání posunout se dál. Lidé s vášní přebírají nové projekty, tráví nad nimi dlouhé hodiny a věří, že jejich úsilí přinese výsledky. Postupně však tento elán nahrazuje únava a pocit zklamání.

Vzpomínám si, jak jsem se v roce 2016 po měsíční dovolené nedokázala vrátit do práce ani na jediný den. Přitom předání projektu mému nástupci bylo neskutečným utrpením. Když jsem zpětně analyzovala, co se stalo, zjistila jsem, že během tří měsíců jsem na time-trackeru nasbírala tolik přesčasů, že odpovídaly jednomu celému měsíci navíc!

Co tedy způsobuje vyhoření? Existuje několik klíčových příčin:

1. Perfekcionismus a neschopnost říkat "ne". Touha dělat vše dokonale a obava z chyb vás tlačí k neustálému výkonu. Ochota přijímat všechny požadavky kolegů a nadřízených, často na úkor vlastního času, vede k pocitu, že bez vás se firma neobejde. Stanete se zachráncem všech – ale kdo zachrání vás?
2. Nedostatek rovnováhy mezi prací a osobním životem. Když práce převažuje nad vším ostatním, začne to dříve či později ovlivňovat vaše vztahy. Partner, děti nebo přátelé vám signalizují nespokojenost, protože jim chybíte. V mém případě to byl manžel, který si stěžoval na moji nepřítomnost, a syn, jehož puberta byla tak hlasitá, že se nedala ignorovat. Do toho se přidal můj vlastní pocit, že už nedokážu cítit radost.
3. Toxická firemní kultura. Vyhoření nemá jen vnitřní příčiny – přispívají k němu i faktory vnější. Nedorozumění nebo konflikty mezi kolegy, špatné vztahy s vedením, neadekvátní finanční ohodnocení, nebo dokonce emoční samota. Když nemáte nikoho, s kým byste mohli sdílet své pracovní problémy, přichází pocit izolace, který stres ještě zhoršuje.
4. Monotónní úkoly a absence nových výzev. Stagnace může být stejně vyčerpávající jako neustálý stres. Povinnosti, které už vás nerozvíjejí, nebo úkoly, které vás jednoduše nebaví, vedou k pocitu zbytečnosti a apatie. Bez nových výzev a smysluplných cílů se práce stává prázdným stereotypem.

Jak překonat vyhoření?

Vyhoření může být tichým společníkem, který si vybírá svou daň nejen na zdraví, ale i na vztazích a rodině. Je to stav, který není radno podceňovat. Přesto věřím – a sama jsem si to několikrát ověřila – že i z této temné fáze vede cesta ven.

Ve své praxi jsem viděla mnoho lidí, kteří se dokázali z vyhoření vzchopit, znovu objevit radost ze života a najít nový smysl ve své práci. Klíčem k tomu je několik kroků:

1. Upřímné přiznejte problém. Vyhoření neodezní samo a nestačí si jen „odpočinout“. Je třeba se zastavit, podívat se pravdě do očí a přiznat si, že potřebujete pomoc. Pro lidi, kteří jsou zvyklí zvládat vše sami, to může být těžké. Ale je to první a nejdůležitější krok.
2. Přehodnoťte své priority. Zeptejte se sami sebe: „Proč to všechno dělám? Co je pro mě skutečně důležité?“ Pokud vám denní rutina přerostla přes hlavu, zkuste ji přeuspořádat. Najděte rovnováhu mezi prací, odpočinkem a spánkem. A pokud pracujete z domova, vytvořte si prostředí, které vám bude vyhovovat. Důležitý je také alespoň 7 hodin kvalitního spánku.
3. Pečujte o sebe a své potřeby. Nemůžete dávat energii druhým, pokud sami zevnitř „hoříte“. Naučte se naslouchat svému tělu i duši. Čas věnovaný sobě není sobecký, ale nezbytný. Ať už si užíváte svůj oblíbený koníček, procházku v přírodě, nebo třeba jen ticho a klid – to vše vás znovu propojí s tím, kým jste.
4. Hledejte nové zdroje inspirace a smyslu v práci. Vyhoření je signálem, že možná potřebujete najít nový způsob, jak se realizovat. Může to znamenat změnu kariérního směru, ale také přehodnocení přístupu k tomu, co už děláte. Někdy stačí maličkost – nový projekt, vzdělávací kurz, nebo prostě jiný úhel pohledu.

Vyhoření není konec. Je to důležitá zastávka na cestě, která vás může nasměrovat k něčemu novému a lepšímu. Stačí udělat první krok – uvěřit, že i vy si zasloužíte žít život v rovnováze, spokojenosti a radosti.