Čemu se při hledání práce můžeme přiučit u mužů?

Liší se přístup v hledání práce mezi muži a ženami?

Častěji se bojíme změny práce a všech těch náročných pohovorů, máme pocit, že nás zkoumají jako tažné koně. Proto také zůstáváme tam, kde jsme, a přizpůsobujeme se práci, která nám ve skutečnosti nevyhovuje. Nebo naopak při hledání lepších příležitostí můžeme chaoticky zkoušet různé možnosti a také bez výsledků. Rozešleme stovky životopisů na všechny světové strany a ono nám nikdo neodpoví. A tak naše hledání uzavřeme tím, že „všude je to stejné" a „žádné šance nejsou".

Skutečně proces hledání práce, všechny ty životopisy, ověřující telefonáty, pohovory, videopohovory nebo předběžný výběr „Aičkem" a suché „upřednostnili jsme jiného kandidáta" jsou velmi stresující, demotivující a náročné. Někde narazíte na nezkušeného personalistu nebo personalistku, někde na otevřeně neprofesionálního manažera. Všichni jsme lidé a skvělé je to, že máme svobodu výběru.

Když se na nějakém pohovoru nebo v nějaké firmě necítíte dobře, nemusíte v tom vůbec pokračovat. Ale díky tomu víte, co určitě nechcete. Děckám při výběru školy také říkám „Když nevíš co chceš, začni tím, co nechceš, ale neříkej NEVÍM". Není to sice stoprocentní způsob, jak se dopracovat k „práci snů", ale je to důležitý krok.

Ženy často investují do různých kurzů a školení, ale pak zjišťují, že přínos do reálného života je minimální. Další odvážlivci se vrhnou do podnikání v naději na svobodu, ale brzy zjišťují, že najít dostatek klientů a dosáhnout úspěchu není tak snadné.

Napadá mne také, že rozdíl v absolvování tohoto martyria možná je v tom, že muži snáz ze sebe setřesou ty negativní emoce, které jsou spojené s neúspěšným pohovorem, a také mnohem častěji než ženy se nenechají zatlačit do podmínek, které jsou pro ně nevýhodné. Oni totiž mnohem častěji vědí, co chtějí.

A také dokážou se nevzdávat svého cíle. Oni ho totiž fakt mají a jdou k němu úporně, ale zároveň hlídají si úroveň energie, automaticky si vyhodnocují, jestli se jím nějaké snažení vyplatí. A my chodíme od čerta k ďáblu a hledáme práci s myšlenkou „budu se moc snažit, pak si toho určitě všimne a později ocení". Všimne si, to ano, ale bohužel neocení :-) Aby ocenil(a), musíte si podmínky vyjednat předem.

Podle mne se ženě při hledání práce občas vyplatí takový "mužský přístup". A vůbec nejde o nějaké ezoterické "ženské a mužské energie", rozhodně to z ženy neudělá chlapa. Koneckonců i John Gray ve své megapopulární aktualizované knize "Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše" o tom také píše. Někdy je ale skutečně lepší zapnout logiku, zklidnit emoce, znát svůj cíl a propočítat několik kroků napřed.