Kariérní vzor jako cesta k lepší práci

Před několika lety tato myšlenka mi pomohla dát se dohromady a zkusit to znova v době, kdy moje rodina díky mému podnikatelskému „experimentu" musela vyžít z 20 korun denně. Ne, v minulém století to nebylo.

Vzpomínám si na svoji mámu, jak v kuchyni s cigaretou v ruce nervózně listuje inzertní noviny. Inženýr elektrotechniky, čtyřicetiletá žena s dvěma dětmi, vysokoškolačka se složitou specializací, pracovně zůstala přes palubu. Přišla o práci, protože fabrika ztratila několik odběratelů. Lidi vyhazovali jako sardinky z přeplněné konzervy, do které se již neměli šanci vejít. A jak se říká, průšvihy se mají tendenci hromadit, takže ve stejném měsíci o práci přišel také otec, který na rozdíl od mámy dostal odstupné 3 měsíční mzdy.

Máma listovala novinami a náhle se zastavila u jednoho inzerátu. Čistič/ka míchačky betonu. Co naděláš, aspoň nějaké peníze, - povzdechla si. Bylo mi 17, mladšímu bratrovi 10, nedávno jsem se přestěhovali do nového bytu, čekala mne maturita a oba rodiče byli bez práce. Měla jsem strach, co bude. Přesto si velmi dobře pamatuji, co jsem ji tehdy řekla:

Nakonec si skutečně našla lepší práci v kanceláři blízko domova, i když ne bůhvíjak kvalifikovanou. Tehdy ještě netušila, že toto byl první krok k té práci, kterou bude milovat celý svůj život. A kdyby bývala šla čistit míchačku? Na to nechci ani myslet...

Jak často zacházíme se sebou úplně stejně – volíme „míchačku betonu" jen proto, abychom uživili děti a rodinu, abychom přežili? Aniž bychom si připustili, že někde blízko existuje práce, která se může stát prací vašich snů? Problém je jen v tom, že vůbec netušíme, co by to mělo být, proto volíme „vrabce v hrsti". Tuto strategii s přibývajícím věkem volí hodně žen.

Vyprávím maminčin příběh, protože ve mnoha ohledech je pro mne vzorem. Ve mnoha, ale samozřejmě nikoli ve všem a to je v pořádku. Narodily jsme se do různých dob, vyrůstaly jsme v různých podmínkách, máme odlišné hodnoty a postoje, odlišně řešíme stejné situace. I kdyby vaše maminka „nedosáhla ničeho významného" v práci, to není problém, existuje spousta věcí, proč si ji vážit.

Uvádím příklad své mámy, protože myšlenka „Když to dokázala ona, zvládnu to také" mi svého času velmi pomohla uvědomit si řadu důležitých věcí o prací. A také proto, že v jejím příběhu je jedna drobná nuance. Když si uvědomila, že betonová míchačka je mnoho kroků zpět, udělala malý krok kupředu k uvědomění si své hodnoty. Tento princip ji pomáhal profesně růst v průběhu druhé poloviny jejího života. Mámě je 67, stále pracuje jako hlavní účetní realitní společnosti.

Kariérní vzory mohou velmi pomoct, anebo naopak dokážou svést z cesty, pokud se soustředíte na to, co ten člověk má (mám na mysli materiální věci), nikoli na to, co umí a co dělá, v čem spočívá jeho hodnota v jeho profesní roli a na jeho pracovním místě.

Pracujete-li ve firmě, v které existují zajímavé pro vás pozice, je užitečné začít pozorovat člověka, který v této roli pracuje. V čem spočívá jeho pracovní náplň? Co dělá každý den? Jakých výsledků dosahuje? Díky čemu se mu to daří? Jakou má kvalifikaci a kompetence?

Podle možností je dobré se nim skamarádit, spolupracovat, učit se přímo od něj. Může se stát, že bude povýšen, nebo se rozhodne odejít jinam, bude odcházet na mateřskou či do důchodu, a vás doporučí na své místo. To se také děje. Ale co je nejdůležitější, budete na to připravení. Možná se rozhodnete ucházet o podobnou pozici v jiné firmě. V každém případě budete mít mnohem více šancí tuto práci získat a také si ověříte, zda je to doopravdy to, co hledáte.